Nechce se mi používat slovo reforma. Školství se mění po celou dobu, co jsem v něm zapojena (a to myslím od mého dětství). Jeho vývoj zpravidla v s jistou setrvačností kopíruje potřebu společnosti. Někdy mám chuť říct naštěstí se setrvačností, protože díky tomu přežije celkem bez úhony krátkodobé vstupy některých ministrů tohoto resortu.
Kam by se podle mne měl vývoj posunout v oblasti přípravy učitelů? K maximálnímu servisu učiteli v této oblasti. Od dobrého technického vybavení ve škole-třídě-kabinetu, funkční komunikační infrastrukturu a vhodných sw nástrojů dle jeho volby až po vždy dostupnou metodickou a technickou pomoc. Na toto jsou zapotřebí finance.
Myšlení učitele by mělo být připraveno na změnu – mění se žáci, mění se obsah, mění se požadavky společnosti. Domnívám se, že učitelé takoví vesměs jsou, jsou přístupní změně a záleží na jejich vnitřní motivaci např. využívat ICT.
Mám zajímavou zkušenost z DVPP, kde jsem školila ředitele škol (zde se vracím do roku 2003) v používání počítačů pro jejich agendu. Kurz jsem začala tím, že jsem jim v cca 5 minutách předvedla zpracování osnovy výroční zprávy vč. vložení textů, grafu a odeslání na mail, který jsem dohledala pomocí internetu. Zakončila jsem to svým přiznáním, že jsem v podstatě velmi líná a mechanické věci za mne takto elegantně udělá počítač. Já mohu ušetřený čas věnovat např. diskusi s kolegy.
Pěknou historku mám v ICT se svým manželem. Počítač jej nikdy nezajímal, byl otrávený, když jsme se synem každý datlovali do svého notebooku (doma máme wi-fi) a vypadali jsme, že nás to baví. Než mu jeho kamarád ukázal, jak si může na netu hledat fotbal, zkontrolovat výsledky tipsportu, podívat se, v kolik v neděli odjíždí na zápas a kudy to má nejkratší cestu. Teď sedíme u netu zase dva – manžel a já. Syn se odstěhoval k přítelkyni 🙂
Vnitřní motivace posunula mého manžela v digitální gramotnosti, stejně tak i absolventy výše uváděného kurzu.
S modelem TPCK nemám problém, vlastně se takto snažíme učitele v rámci DVPP vést. Měly by ho zvnitřnit pedagogické fakulty (a další připravující budoucí učitele) a zahrnout do svých vzdělávacích programů a tyto pravidelně inovovat.
Zkusím se ještě podívat optikou našich kurzů na standardy pro učitele (vzala jsem pro příklad hned první oblast):
Jana Zárubová
25.9.2011 at 14.38Dovolím si malou poznámku reagující na vaši poslední větu. V poslední době začínám mít pocit, že se jako učitelé a škola posouváme velmi pomalu v porovnání s vývojem technologií. A velmi mě v tomto směru oslovil citát z prezentace pana Brdičky od Lewise Carrolla: Musíš běžet ze všech sil, abys zůstala na místě. Chceš-li se dostat někam jinam, musíš utíkat aspoň dvakrát tak rychle.
Bořivoj Brdička
25.9.2011 at 15.40Ano, reforma se opravdu neděje. Jak praví Sheryl Nussbaum-Beach, měli bychom se pokoušet spíše o transformaci (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11683/). Za velmi zajímavý považuji fakt, že se rozcházíme v názoru na to, zda se školství mění a zda jsou učitelé připraveni přijímat novoty. Je dobře, že jste přesvědčena o tom, že jsou. Přál bych si abyste měla pravdu.